Blood Donation
Protože vy jste ve škole a já doma a mám čas a chuť, napíšu vám něco o svém dnešním zážitku, abyste třeba mohli jít příště se mnou a věděli, co vás čeká. Takže, ráno jsem si sice vymyslela asi deset důvodů, proč bych tam neměla jít: škrábalo mě v krčku a cítila jsem se nevyspale (jako každé ráno) a neměla bych zameškat deskriptívu atd.
Naposledy, když jsem byla v Krči, bylo to kvůli zlomené noze a fakt to nebyl příjemný zážitek, dost to bolelo a doktoři byli uspěchaní a nepříjemní, desinfekce nechutně smrděla a to vše jsem očekávala i teď. A tak jsem byla hodně překvapená, když jsem vešla do trasfuzního oddělení a hned mě malá milá stará šatnářka pověsila kabát a odvedla mě za milou sestřičkou, která mi dala dotazníky, opsala si mou kartičku pojišťovny a občanku a poslala mě k občerstvení, kde jsem dostala sušenky a čaj. Všichni se usmívali a strašně (až nepřirozeně moc) ochotně odpovídali na všecky moje otázky. Asi to mají v popisu práce, být tak laskaví, aby se jim tam někdo nezhroutil, ale přesto to bylo zvláštní, docela věřím tomu, že si tam někteří dárci jen chodí posedět do příjemného prostředí, najíst se a napít.
Odebrali mi dvě zkumavky na vyšetření (žloutenky B a C, AIDS, syfilis), musela jsem jít počůrat nějaký papírek, změřili mi tlak a probrali se mnou vyplněný dotazník. Nejvíc je zajímaly nemoci, operace, léky. Pak jsem si šla sednout zpět do čekárny-restaurace. Moc lidí tam nebylo a tak jsem ani nemusela dlouho čekat a šla jsem do odběrové místnosti, kde mě posadili vedla dalších lidí na sklápěcí lehátko, hned mi donesli dobrou šťávu a (vůbec jsem se na to radši nekoukala) napíchli mi druhou ruku. Neustále kolem jako servírky chodily sestřičky dolévaly pití a ptaly se, jak se cítím a že prý vypadám dobře červeně (měla jsem brýle). Když jsem řekla, že se mi motá hlava, sklopili mi lehátko a bylo to bez problému. Po třech minutách mi řekli, že už mi zbývá poslední stovka a tak jsem nakonec skončila dřív, než jeden pán, kterého vysávali asi deset minut už předtím, než jsem tam přišla.
Opatrně jsem šla pryč a u pultíku jsem okamžitě dostala tác s párky, chlebem, čokoládou, lentilkama, rybí konzervou, banánkem v čokoládě, čajem a šťávou. Ke stolečku mi donesli omluvenku a potvrzení, na které si můžu od pojišťovny vyzvednout zadarmo vitamíny. Svou krevní skupinu jsem se zatím nedozvěděla, ale při příštím odběru dostanu průkazku, kde to bude všechno napsáno.
Vůbec se mi nemotá hlava, mám jen kruhy pod očima, asi půjdu spát.
Čeká mě nádherné dlouhé volné úterý.
