Tak jsme Vám, teda hlavně holkám za trest složili tudle pěknou básničku, bude se vám líbit
Předem bych rád upozornil, že text byl napsán za hodinu a půl, v drsném prostředí s těžce zakouřeným vzduchem a s nejkvalitnějším rakouským camrem.
Důležitý je také fakt, že jsme bydleli v Lechtalu ve druhém patře v pokoji se záclonkou a hned naproti pokojům ostatních profesorů...
Můj cit je hluboký
jako všechny potoky
chci ti říct, jak mám tě rád
nebudu si na nic hrát
Tvá očka medová
nejsou jak všech ledová
ve tvých vlasech jarní květ
závidí ti celý svět
Proto chtěl bych navrhnout
patra dvě teď vyběhnout
lehneme si za závěs
a poplujeme do nebes
Postrádáme zvukotěsné dveře
avšak lepší než vyšehradské keře
svoji touhu nezvládám
tebe k sobě pokládám
Když Martinova kytara zabrečí
značí to naše bezpečí
listiny černé neboj se nic
já dobře vím, že ty chceš víc
Chci Ti říct, že chci jen tebe
a snesu ti i modré z nebe
jak Ital budu ti pět serenády
a ty starej se ať to má grády
Ručkou sjíždím po bříšku
teplo je v mém pelíšku
myokard můj praská ve švech
tepovka je někde ve stech
Naše těla splynou v jedno
ráno mi to bude jedno
za nos tě nechci vodit
ale ráno budeš špatně chodit
Vaše autorské duo Andrej a Phepe.
-kdo má zájem dozvědět se něco o podrobnostech, může nás kontaktovat =)
